Červen 2012

Moje chyba, samozřejmě

8. června 2012 v 19:45 | Aranuir
Posledních několik týdnů jako by šlo všechno od deseti k pěti.

Nejdříve pokuta. Ano, sranda. Dokud nemusíte platit. Ne že by to byl jeden z problémů, ale máma o tom nic neví, takže šly peníze z mé kapsy./ To, že to byla moje vina, chápu. Zatím./ Říkám si, že jednou se to stát muselo a nelámu si s tím hlavu. To mě čekalo překvapení. Do dalšího týdne jsem chytla další. To už je vážně moc a já začínám vyšilovat,. Každá zastávka je pro ě utrpením. Máma o ničem z toho neví a je to dobře, ale začíná ve mě rašit svědomí.

Problém číslo dvě je také moje vina. Tentokrát se na mě zase usmála smůla. Jelikož jsem na lyžák přijela pozdě, vraceli se peníze. Nemalá částka. Já, jako chudý student, falšuji podpis. Ne moc chytrý způsob, jak přijít k penězům, ale taková injekce se hodí vždycky. V pořádku, stejnou chybu udělaly i dvě další holky. Nejsem v tom sama. Zvláštní je, že se přišlo jn na mě a mojí kamarádku. To doteď nechápu. Rozhodně se volalo rodičům. To už nejlepší nebylo. Máma to na mě vybalila s takovým ledovým klidem, až to bylo děsivé. Klid zmizel po několika větách. Nekřičela, jen si sama odpovídala a stále opakovala to samé. Nenavidím tohle její chování. Nedokážu jí v tu chvíli nic říct. Obhájit se ani nic jinýho. Jakmile bych otevřela pusu, asi bych se rozbrečela. Já vím, že je to moje chyba. A moc mě to mrzelo. Brečela jsem dlouho. Možná mě chytly ty řeči o zrušení mích dlouhodobě plánovaných akcí nebo foťáku. Máma se od té doby chová hrozně. Ve škole to pak bylo ještě horší. Ani mi nevadilo, že budu mít pravděpodobně ředitelskou důtku. Malinko se mnou pohlo, když to třídní vykládala ve třídě./ Milému Prvnímu to přidalo další důvod, proč ne./ Ze všeho mě ale dostalo, jak se ke mně chovala učitelka, která na to přišla. Takový lidi by se měli vystavovat. Snažila se to se mnou urovnat řečma typu:
"Já vás nechtěla podrazit, ale to víš." To mě odzbrojilo. Že nás nechtěla prásknout? Tak proč to sakra udělala. Ty její pošahaný pocity, že bez absolutní kontroly nic nefunguje, mě pěkně štvou. Další věta, kterou vypustila z úst s pomstychtivým výrazem, nebyla o nic lepší.
"Tak jak to vzali rodiče?" Jak asi myslíte? Právě se dozvěděli, že jsem jim lhala a ještě o penězích. Dali mi lízátko a řekli výborně Karolínko, ty .... Domyslete podle chuti. Naštěstí jsem dostatečně pomstychtivá i já a tak jsem jí namluvila, že to bylo všechno v pohodě, že to naši tolik neřeší. Trochu toho přece neuškodí. Ten její výraz, kdy se těšila, že i rodiče vynadaj, mě ale pěkně "sejří". Toliko k penězům.

Ačkoli se opakuju, je to zase První. Poslední dobou se ke mě hlásí mnohem víc než předtím. Je mi to, nebudu lhát, moc příjemný, ale... Je tu ale. Předtím jsem se rozhodla, že už toho nechám. Teď je velmi těžké se tomu bránit. Možná se vzdám. Ale kdybych vydžela dýl, tak se nic nestane. Na třídní výlet nejede, a to je mi líto víc než by mělo. /Blbý Turecko/ A potom jsou prázdniny.

Dost už bylo problémů, teď jen dobré zprávy.
Škola se pomalu uzavírá a to je /pro koho ne?/ pohodlné. Ve škole už se nedokážu k ničemu přinutit a vůbec mi to nevadí. :D Dostávám přesnější informace o plánech na léto a už se nemůžu dočkat. Víkend polehávání, Champions camp, tábor, Estonsko a nakonec dvě soustředění. To vše již se svým novým foťákem. Ano, budu mít narozeniny. To je další důvod k povznesené náladě.
Mohlo by to vydžet ještě tak dva měsíce.