Všichni proti všem

18. dubna 2012 v 19:19 | Aranuir
Výhra na Vídeňském turnaji nedokázala zcela setřít můj pocit z "našeho" týmu.

Celkově na to mužu hledět jako na další zkušenost. Ovšem co jsem objevila už nikdy nechci vidět. Je to jako najít pod "ještě-stále-dobře-vypadající" šunkou hnijící larvu buhvičeho. Z jejich tréninků jsem byla příjemně překvapena. Nikdo se ke mě nechoval hnusně, ikdyž jistý odstup tu byl a s tím jsem počítala. Možná to šlo až moc dobře. Ve Vídni jako by se holky začaly shlukovat do dvou či více skupinek. U holek celkem normální vlastnost. A z jejich naprvní pohled přátelského týmu se stávala tlupa holek pomlouvající sebe navzájem. Aniž bych to myslela nějak špatně, přebíhala jsem mezi nimi a bavila se se všemi protože jsem nechtěla být přřazena ani k jedné skupině. Jak jsem tak poslouchala ty jedovaté řeči, říkala jsem si, co asi říkají o mě. Asi jsem to nechtěla vědět.

Náš trenér, který byl až do teď jediný, ke kterému jsem dokázala vyjadřovat úctu se ve Vídni snal předmětem častých řečí a to ho u mě dost ponížilo, protože ačkoli jsem tomu nechtěla věřit, některé věci byly tak očividné, že jsem se zhnusila.

A v neposlední řadě si vzpomínám na ten pocit /nebudu lhát, nemívám ho často/ když jsem utratila přes 150 euro za jediný týden, což je v přepočtu něco okolo 3000 českých. Ta hrůza musela být čitelná i na objičeji a já se styděla, jak jsem marnotratná a zároveň na sebe byla naštvaná, taky jsem se obhajovala, že to mám na utrácení a že je to tady dražší a nakonec jsem se asi nejvíc bála mámi, co mi na to řekne.

Když jsme tedy vyjeli zpět do Prahy, já se odloučila od týmu v Brně, kde mě táta vyzvedl, abych zbytek velikonoc ztrávila s rodinou a kamarády. Nejenže táta přijel o hodinu později v 5°C, ale přijel na to druhé nádraží. Když jsem pak přijela, čekala na mě naštěstí náruč alkoholu, který pro mě v tu chvíli představoval únik od celého toho týdne. Když hruškovice vzala za své, José měl zase ty narážky, ale tentokrát jako by opravdu něco čekal. Nevím, co jsem hodlala dělat, ale pamatuju si, že jsem nebyla proti. Důležitá informace z tohoto večera ale je, že José, přes všechnu svojí drsnost je pořád ještě panic. Já vím, kdo by to byl řekl. Když se na to koukám zpětně, jsem ráda, že se nic nestalo.

To se opakovalo i druhý večer a nakonec jsme se neubránily Velikonočnímu Pondělí, kdy si kluci náramně vychutnali /snad jako každý rok/ práskání pomláskou. Naštěstí jsem se ale zbavila všech těch vajec. Celá tahle tradice mi přijde uhozená. Ale u nás jde hlavně o to, že se zase jednou vidíme s kámošema.

Týden bych zhodnotila jako mírně nadprůměrný.
Navíc První se se mnou pořád baví.
Zdá se mi, že chce nějakej ten krok taky podniknout, ale neví jak na to.
Třeba třídní výlet.
Nebo taky ne.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 mája mája | Web | 18. dubna 2012 v 19:24 | Reagovat

Dej hlas mému Chupachups Chuckovi a vyhraj skvělé tričko! Více informací zde:  http://missin-ss.blog.cz/1204/hlasni-pro-meho-chucka

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama