Lucy

23. ledna 2012 v 21:58 | Aranuir |  Fantazie se spoustou inkoustu
"Víš, nejsem si moc jistá…" Snažila jsem se udržet krok, ale nevěděla jak. Připadalo mi, že když něco rychle v mém mozku nepřeskočí na správné místo, bude to hodně špatné. Jeho jazyk se probourával skrz moje rty a zaplavoval mě jemným vzrušením. Neprojevovala jsem žádný odpor. Jeho ruka krouživými pohyby jezdila po mém boku a druhá se s neuvěřitelnou jemností zamotávala do mích dlouhých vlasů.
"Lucy, vždyť si úžasná, určitě už jsi to zažila hodněkrát." Zašeptal mi do ucha a jen co domluvil, jeho rty byly zase na mojí pokožce. Další vlna tepla mě trochu uvolnila. Nezkušeně jsem se snažila líbat ho na tvář, krk nebo jakékoli jiné místo. Jeho kůže vůbec nebyla příjemná. Přitom jsem si představovala spoustu neoholených a smrdutých padesátníků, které jsem potkávala každý čtvrtek před tréninkem u hospody naproti. Slizké. Mike se pomalu přesunoval na pohovku a mě přenášel sebou. Nevěděla jsem, jestli si už nevšiml něčeho zvláštního, ale tušila, že k tomu za chvíli dojde. Přemýšlela jsem, jak navodit tu náladu, o které mluvily holky. Tu náladu, při které už víš, jak na to, všechno je přirozené a instinktivní. Musela jsem si ji asi navodit sama.
Lucy, ty hloupá káčo, vždyť tohle si přece chtěla, tak ale už!
Už jsme dávno leželi a já, aniž bych o tom věděla, byla jen ve spodním prádle.
Ach ne, on mě vidí. Vidí všechno! Pořád tu je? Ještě neutekl? To je neuvěřitelně trapné, jsem celá rudá! Ležela jsem tam, ruce mechanicky obtočené okolo jeho těla, které už bylo taky dávno bez oblečení. Z přemýšlení o sobě mě vytrhl pohled na jeho tělo. Fakt hezký, proč mám ale ten divný pocit.
"Jsi fakt výborná, už všechny chápu. Uff, tak jdem na to, co myslíš?" Pomalu, velice pomalu se posunul níž a s upnutýma očima do mích, zajel jedním prstem pod moje kalhotky. Dvě velmi silné a protichůdné emoce se ozvaly současně. Strach. Strach jí říkal, že to rozhodně nesmí být on, ne takhle, ne teď. Ta druhá a pro mě skoro nová se rovnala strachu, ale rozhodně se nechtěla pohnout ani o milimetr. Možná se ve mně ozvalo něco vyššího než já, protože než mi sundal kalhotky celé, našla jsem sílu shodit ho ze mě a zkřížit si nohy co nejvíc to šlo.
"Co se děje?" ozval se překvapeně s nádechem zlosti. Byl naštvaný a pořádně nadržený. Musela jsem odtud pryč. A to rychle.
"Ne. Ne. Ne" Mumlala jsem si potichu. Zmateně jsem se zvedla a hledala své oblečení, snažíc se co nejvíc zakrýt své tělo. Oblečení jsem měla na sobě neuvěřitelně rychle, vystřelila z pokoje, propletla se mezi napůl opilými spolužáky a vypadla z baráku a snažila se uklidnit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama