Morgan

17. prosince 2011 v 11:57 | Aranuir |  Fantazie se spoustou inkoustu
"Neodcházej mi!" křičela nešťastná Maren.
"Matko, miluju tě, ale víš, že musím jít. Nebuď z toho nešťastná."
"Ach neodcházej. Když mě máš tak rád, proč mě tu zase necháváš samotnou?"
Paní Maren už ztratila svého manžela v armádě a proto ji upřímně nenáviděla. Když tedy přišli naverbovat Morgena, mohla si oči vyplakat.
"Maren, ty jsi mě vychovala, dala mi lásku. Nikdy na tebe nezapomenu. Nikdy rozumíš? Ale musím, já musím jít. Neboj se o mě. Já se ti vrátím."
"Morgane Ricku, v této roční době mě opustila i tvoje matka. Její odchod mě hluboce zasáhl a teď to děláš i ty. Její poslední slova před odchodem mám vryté do paměti a do teď jsem je úspěšně plnila. Nechci abys mě donutil je porušit, zůstaň.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Já | Web | 10. ledna 2012 v 18:52 | Reagovat

Myslim, že mě tvoje psaní jen tak neomrzí... ^^
Btw, pořád si ten název nepamatuješ?! :(

2 ambar-metta ambar-metta | 31. ledna 2012 v 17:52 | Reagovat

Ale pamatuju :D už jo :D a díky

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama