Ailie

16. prosince 2011 v 22:57 | Aranuir |  Fantazie se spoustou inkoustu
Mezi domy se míhaly postavy v pláštích. Dívce chvíli trvalo, než prozřela.
Už jsou tu. Takže můj bratr je mrtvý. Nikdy by nenechal přejít nepřítele přes val. On ne.
Malá Ailie se nesnížila k slzám, nechtěla takto zneuctít jeho památku. V mlze a dešti se Ailie snažila najít nějakou postavu bez pláště. Našla hned dvě. Byly to muži, ale její naděje se rozplynuly v okamžiku, kdy si uvědomila, že se za nimi objevily kápě s noži v jednoznačných křivkách mířících na jejich hlavy.
Dívenka se ani nepokoušela je varovat. Měla pro to dobré důvody. Zaprvé tu byla malá naděje, že se stihnou vyhnout a utéct a zadruhé, kdyby se jim to povedlo, Četa žíznící po krvi by našla její maličkost jako nejbližší oběť.
Četa byla horda lidí o kterých se nevěstili dobré zprávy. Vyvražďovali vesnice v celém království a vojáci, mezi které se nechal naverbovat i Ailiin bratr, se je snažili dostat. V posledním měsíci se zdálo, že Četa ztrácí energii plenit zemi, protože útoky byly stále zbrklejší a bylo jich i méně. Jen pár jedinců, mezi které náhodou patřila i Ailie, vědělo, že vojáci dostali tuto sektu do svízelné situace. Vojáci tušili přibližnou polohu a obklíčili Četu ze všech stran. Pak začali smyčku utahovat. Většina lidí ve vojáky nevkládalo moc nadějí, protože útoky se naučily brát jako daň za bytí.
Lid z jihu země se naverbovaným spíš vysmíval, stejně jako králi, kterému ukazovali jeho ne-moc na každém kroku. Chtěli mu ukázat, že oni jsou svobodní a nikdo jim vládnout nebude. Vyšší společnost to nazvala "epidemií Jihu". Na jihu Malaky se totiž postupně usazovali lidé svobodní, neurvalí a velmi odvážní bít se za svá práva. Oni sami se nazývali Pravým lidem, jakožto právoplatnými dědici Malackého trůnu. Protože vyšší společnost se po všech těchto událostech radši uklidila do svých hradů, země zůstala bez jakéhokoli vnitřního uspořádání. Ti, co nepatřili ani do jedné ze skupin, přišli o život většinou jako první. Zavládl chaos. Všude byla nouze o všechno a nikdo již nebral ohled na nikoho, šlo o přežití.
Ailie se právě dovtípila, že smyčka nevyšla a zlaté doby Čety začnou nanovo.
Mozek jí pracoval na plné obrátky a ona ani nestíhala chápat, co dělá. Byl to instinkt. Popadla nebližší ranec v domě a začala do něj házet ty nejnezbytnější věci. Jídlo, oblečení a nějaké nástroje.Vždy, když se plížila kolem okna, se snažila nedívat na prostranství před domem, kde ještě sténali ti dva polomrtví muži.
Vyšla zadním vchodem na dvorek. Nevěděla kam jít, ale všude bylo teď lépe než tady. Dobře znala historky o zapálených vesnicích s křikem upalovaných.
Když přelezla malou ohradu značící jejich pozemek, uslyšela otevírání zadních dveří. Rychle zalezla do nejbližšího keře.
Postava se rozhlížela a nakonec hodila hořící louč na dřevěnou střechu natřenou dehtem a odešla.
Dívka se krčila za keřem ještě hodně dlouho. Nevěřícně pozorovala svůj plameny obklopený domov a myslela na bratra.
Když potom odcházela, usmyslila si, že se už nikdy nepodívá zpátky. Dlouho šla. Lesem, polem, přes potoky a stále šla. Neměla důvod se zastavovat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 vestec vestec | Web | 12. ledna 2012 v 14:47 | Reagovat

Dobry clanek, hezky blog, podivas se na muj webik?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama