Myslím, tedy jsem...

18. listopadu 2011 v 9:42 | Aranuir
Jelikož píši blog poprvé (A stále si nejsem jistá svým rozhodnutím), promiňte mi menší chyby.
Moje hlava už nezvládá ten tlak. Pojď sem a udělej tohle a tamto. Problémy se hromadily, aniž by mi to vadilo přinejmenším tři měsíce. A teď, koukněte na mě. Neuvěřitelně vyčerpaná hledáním řešení, které neexistuje.
Začněme třeba školou, kterou, jak mě teď napadá, není třeba rozebírat. Všichni mají ten samí problém. Mě ani tak nevadí tam tu chvíli si odsedět, ale začíná to v tu dobu, když si uvědomíte, že z tepla domova odcházíte za tmy, a za tmy se taky vracíte. Zmánky nejsou téma, které bych byla schopná rozebírat.

Další z mých problémů je kluk, pochopitelně. Jeho jméno zůstane nevyřčeno. Přezdívka První bude stařit.
Takže, abych vás uvedla do scény. První je jeden kluk z mé třídy. Vysoký, hnědovlasý, hnědé oči, roztomilostí jen kypí a jeho úsměv je ...
Co si budem povídat, prostě ho mám ráda.
Mám tu ale menší problém. On je dokonalej, ale jedna věc(možná víc) mu chybí. Nepije, ne že bych chtěla, aby pil jak dán, ale on... Jak to jen říct. Ještě není dost zralej? Ještě nikdy nepil a nechce. Nekouří, což je spíš dobře, ale nikdy neměl příležitost, nechodí nikam ven, nechodí na večírky a pařby a to nejpodstatnější, neměl nikdy holku a podle jeho chování se ještě ani nelíbal. Pro mě, která prakticky taky ještě neměla kluka, je to docela v pohodě, ale... Já na večírky chodím, příležitostně piju, příležitostně kouřím a bojím se, že to je jeden z faktorů, proč by jsme neměli být spolu. Navíc tu ani neberu v potaz, že se mu nelíbím.
Ještě tu mám jeden argument, já vlastně ani na kluka nemám čas. Tak proč si dělat iluze, že by to šlo?
Ale představa, že mám někoho, kdo mě obejme, kdo mi řekne, že všechno bude dobrý v úplnym srabu. Prostě sladký keci. to by mi úplně nevadilo.
Teď tedy k dilema. Mám mu říct, že ho mám ráda?
Ano, protože jinak toho budu litovat.
Ne, protože když on řekne ne, bude to kazit třídní kolektiv a už se s ním nebudu moc bavit. Protože si spolu nemáme moc říct.
Těžké.
Při hodinách přemýšlím o něm, koukám na něj a přistihnu ho, jak se na mě taky kouká. Zajímavé, ale pro můj problém irelevantní.

Basket. Další problém.
Už osm let chodím na basket a holky odtamtaď mi přirostly k srdci. Všechny ty dny dokážu ale hravě smazat kvůli jednomu problému.
Náš tým, jak se to stalo už tolika jiným, se rozpadá. Jsme už dost staré a tak na tréninky kašlou. Já tam chodím, protože to tam mám ráda a hlavně se dokážu neuvěřitelně odreagovat. Holky se ukážou jednou za týden a to mě mrzí a štve zároveň. Ať jdou do háje s tím, že se musí učit. Já taky. Ať jdou do háje s chlastem, to nemůžou počkat na volný víkend?

Je toho na mě moc a nezvládám. Poslední dobou se mi zdá, že můj mozek nevypíná an přes noc, neustále myslí na řešení jakéhokoli problému, který navazuje na další problém. A tak to jde dokola.
A já se točím a točím.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama